„Voněla mi nafta a chtěl jsem řídit pořádné mašiny.“
„Voněla mi nafta a chtěl jsem řídit pořádné mašiny.“ Dnes sklízí jedno ocenění za druhým
11. 09. 2026
Od obdivu ke kamionům až na republikový vrchol. Petr Pechar proměnil svůj zájem o dopravu v mimořádný úspěch, když ovládl soutěž Automobileum mezi nejlepšími studenty z celé České republiky. Nejen o cestě k vítězství, ale také o studiu na SŠTŘ a plánech za volantem kamionu jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.
Petře, vystudoval jsi na Střední škole technické a řemeslné obor Řidič nákladní a osobní dopravy. Proč sis právě tento obor vybral a splnil tvoje očekávání?
Když jsem vybíral střední, tak mě prostě táhla všechna velká auta a celkově doprava, voněla nafta a chtěl jsem mít víc než jen obyčejný řidičák na osobák. Chtěl jsem umět řídit pořádný mašiny. A obor na SŠTŘ v Bydžově moje očekávání určitě splnil, protože to nebylo jen o sezení v lavici, ale dostal jsem se hned k praktickým věcem a řízení.
Ke konci studia ses zúčastnil celorepublikové soutěže Automobileum, ve které jsi zazářil nejen jako člen vítězného týmu, ale uspěl jsi také v jednotlivcích. Jak na samotnou soutěž a její atmosféru vzpomínáš?
Vzpomínám na to fakt skvěle, i když ze začátku byla docela nervozita. Atmosféra na polygonu v Hradci byla ale hned od začátku pecka, všichni kluci z celé republiky tam chtěli vyhrát, takže to mělo pořádný náboj. Nikdo nic nedaroval zadarmo, ale v týmu jsme si to užili a panovala tam zdravá soutěživost.
Co podle tebe rozhodlo o tom, že jsi v soutěži Automobileum dokázal uspět mezi nejlepšími studenty z celé republiky? Byla to především příprava, zkušenosti ze školy, nebo třeba týmová spolupráce?
Řekl bych, že to byla kombinace všeho – bez dobré přípravy a zázemí ze školy by to nešlo, ale obrovskou roli hrála i hlava, abych nepanikařil, když se zrovna nějaká disciplína plnila pod tlakem. Navíc jsme si s klukama z našeho týmu skvěle sedli, hecovali jsme se a táhli za jeden provaz, což mělo na výsledku taky velký podíl.
Vyhrát celorepublikovou soutěž v týmu je velký úspěch, ale zvítězit zároveň i v individuální části je něco mimořádného. Co pro tebe osobně znamenalo dosáhnout obou těchto vítězství?
Zpočátku mi to snad ani nedošlo, byl to fakt šok a obrovská úleva zároveň. Vyhrát s týmem byla pecka, protože jsme makali společně, ale urvat zlato i za sebe jako jednotlivec, to byl splněnej sen – člověk si pak řekl, že ta dřina a hodiny za volantem měly smysl.
Jak tě studium na SŠTŘ připravilo na soutěž a následně na život mimo školu? Je něco konkrétního, co ses ve škole naučil a co dnes považuješ za zvlášť důležité?
Škola mi dala hlavně jistotu a rutinu za volantem osobáku i náklaďáku, což nebylo jen o točení volantem, ale o předvídání situací. Učitelé na nás byli občas přísní, ale díky tomu nás v provozu nic tolik nepřekvapí – ať už jde o krizovky na silnici, nebo třeba techniku kolem aut.
V říjnu převezmeš ocenění od Královéhradeckého kraje. Co pro tebe toto ocenění znamená a jaké pocity máš z toho, že tvoje výsledky ocenil i kraj?
Je to pro mě velká čest a upřímně jsem to nečekal, že si toho všimnou až nahoře na kraji. Mám z toho fakt radost, je to taková hezká tečka za celým studiem a taky důkaz, že když člověk něco dělá poctivě a baví ho to, tak to někdo ocení.
Co plánuješ po úspěšném dokončení školy? Chceš zůstat u nákladní a osobní dopravy, nebo tě láká ještě jiný směr v automobilovém či dopravním oboru?
Určitě chci u dopravy zůstat, mě to prostě baví a chci řídit. Láká mě klasická nákladní doprava, projet si kus světa za volantem kamionu a získávat další praxi, takže tímhle směrem se chci dál ubírat.
Kdybys měl poradit současným žákům SŠTŘ, kteří by chtěli jednou dosáhnout podobného úspěchu, co bys jim doporučil?
Ať se hlavně ničeho nebojí, jdou do každé praxe naplno a nenechají se rozhodit, když se něco napoprvé nepovede. Důležité je dávat pozor při výuce, chtít se naučit víc, než je jenom nutné minimum, a hlavně si k tomu oboru najít vztah – protože bez zájmu to prostě nejde.
Mgr. Petra Hrnčířová, zástupce ředitel
